Z Louňovické hospody jsme k rozhledně stoupali v měsíčním skoro úplňkovém svitu, na kopci naladily nástroje, rozlili červené a pustili se do oslav narozenin. V sobotu ještě na věž, ale pak už k řece a podle meandrů za občasného řešení početních příkladů a překonávání obtížných úseků plašili jsme srny. Odpoledne začalo pršet, aby už nepřestalo. Na kryté tribuny Vlašimským fotaylistům však neprší. Kluci hráli až do půlnoci, kdy se vydali směrem k Č. Šternberku. My ostatní je následovali až v neděli ráno - stále prší. Byl to hezoučký výlet.