úvodem: Jako každoročně jsme vyjeli na podzimni Slovensko. Po loňském úspěchu s Velkou Fatrou jsem byl de facto donucen naplánovat opět nějaké vysoké hory. Malá Fatra, ta Kriváňská část. Tam jsme byli, ale je to už 15 let. Bohužel se zopakovalo i počasí z minula.

část první - nahoru. Už od spodu to vypadalo podezřele a taky se hned rozpršelo. Na první zastávce u pomníku jsme i oheň chvíli pálili, tady jsou vidět děti , u chaty se stavili na jedno pivo a stoupali dál na hřeben. Do mlhy. Hřeben jsme nespatřili. Ale cesta po něm byla zajímavá. Večerní tábořiště bylo mlhavé ale celkem za větrem

část druhá - dolu. V neděli to vypadalo už od rána zle. V pláštěnkách a na větru. Bahno. Před útěkem nás zachránil bufet pod Chlebom. Tam jsme se ubytovali , hráli hry a na hudební nástroje . Spalo se na trojpalandách a vařilo v předsíni a bylo nam fajn. A protože ani v pondělí nebylo jasněji (i když leželo ráno souvisle sněhu a furt padal - jak je vidět i na této společné fotce ) tak jsme plynule pokračovali v sestupu na vlak. I tak to nebylo špatné.

A ještě dvě veselé příhody:

Ran a já jsme si přivezli dva vnitřní stany a žádné tropiko. Dost se nám smáli, když jsme z toho chtěli vyrobit něco, co nás ochrání před deštěm. Přespali jsme u kamarádu ve stanech. Děkujeme jim za přístřeší.

Tom a Vojta se nám zapomněli na nádraží v Žilině a my jim ujeli. Vzhledem ke společné jízdence, to bylo docela tristní. Počkali jsme na ně v Púchově a cestovali tím pádem asi 10 hodin.