|
|
…jó, babi mám s sebou teplý oblečení. …že tam bude zima a prší? …ale třeba
ještě přestane…předpovídají, že bude pršet?... no třeba se pletou…?a opravdu
se pletli. Měli jsme krásné počasí, nepršelo ani nebylo vedro (to jen když jsme
se škrabali do kopců), ale sluníčko se na nás taky párkrát usmálo a měsíc, ten
se na nás smál přímo úplňkově. Vyzkoušela jsem si jak se staví „Áčko“ (stan
stejně starý jak já, asi většinou všichni dobře znáte), ale jeho odolnost jsme
nevyzkoušeli, protože nám „bohužel“ nezapršelo a jednu noc jsme dokonce spali
v hradním sklepení. Nám s Alicí jako nejmladším členkám naší čtrnáctičlenné
skupiny byla svěřena funkce ‚Písařky do vrcholových knih‘. A že těch vrcholů
bylo! V jedné takové knize nás zaujalo razítko s nápisem „aj tu som bol“. Tohle
zjednodušení ve vykonávání naší funkce, bychom měli s Alici do příští akce zvážit…i
když třeba ta funkce padne příště na vás.
Ahoj Esťa
Slovenské hory 2004
Ještě jsem se nestačil vzpamatovat z té nádhery a už je tu uzávěrka Fora. Tak
stručně. Začalo to ďábelsky – neplatnými lehátky na cestě tam a spaním vsedě,
vleže a hlavně na chodbičce. Pak se ještě v průběhu dní ukázalo, že ne vše co
se najde v jízdních řádech na internetu odpovídá slovenské realitě v hromadné
dopravě. Dva spoje nejely a třetí sice ano, ale nešel na autobusáku v Zlatých
Moravcích dohledat a tak odjel bez nás. Ale to asi bylo jediné nepříjemno na
jinak bezva čtyřdenním putování přes Vtáčník (velmi doporučuji) a Tribeč (nezklamal),
s kytarou, sluncem a výhledy. A v partě 14 kamarádů, s vařením na ohni či vařiči,
spaní ve stanech, hradním sklepení i pod širákem a jedinou starostí jestli najdeme
vodu a „co to moje koleno“. Nechte si to vyprávět! A nebo pojeď te za rok taky.
Dědek