Tak tohle se Petrovi na druhý pokus přece jen povedlo. <B>Beisczadska uzkokolejka</B>. V jihovývhodní části Polska poblíž hranice se Slovenskem (a Ukrajinou) jsme přešli asi 50 km nedavno zrušené a tudíž zachovalé dřevařské dráhy. V počtu šesti hlav tři dny čistého času. My "neKuncovi" jsme tam pak ještě zůstali do konce týdne na Poloninách a Bukovských vrškách. Počasí mimořádné!!

Biesczadska úzkokolejka druhá část akce - Poloniny + Bukovské vrchy Trať byle velice zachovalá (včetně všech mostů) neboť provoz tu byl ještě v 90. letech Tady jsme měli první oběd - přímo na trati Milíře! To jsem u nás viděl jednou, jako kluk. Tady teda nebyly z bláta jako ve středověku, ale i tak to byla exotika. Hela objevila pivo se soke! A vzápětí nás čapli strážci hranice. Tady bylo jádro "skanzenu" Biesczadske zelezničky, mašinky, vagonky a razítko do notesu. Objevili jsme i že má foťák samospoušť. Trochu jsme si zapózovali! Na vrcholu Polonin Wietlinskych, hora Smrek. Jak vidíte, už jen ve čtyřech. Kuncovi museli už domu. V prudkém stoupání je odpočinek nezbytný. Neni most jako most. Na Ukrajinsko Polské hranici jsou takovéhle omalované sloupky a určitě se tam nesmí fotit. Takhle vypadá z jara hřeben Bukovek v té vyšší partii. Tohle je kousek za Kremencem. pohled z hřebene Bukovek do Polska, v zadu je vidět Poloniny které jsme šli dva dny před tím. Tohle je normální oficiální přechod Slovensko - Polsko, v létě tam sedává prý pohraničník. Pro pěších, roverow a invalidní vozíčky. My před Endyho Campbells Tomato Soup v Medzilaborcích . Dosáhli jsme vrcholu, já si chráním kšiltem tvář před sluncem Zastávka ve zrušené stanici, místo kde jsme se mistrovsky ztratili strážcům hranice sedim na suché borovici a čekám na příchod nového dne