.................................................... ještě odkaz na fotky z trasy A .................
jeden z emailů od hejtmana:
"Milostná psaní posílej výhradně po pevných linkách, ale tu mi neblokuj! V tento předSJ2002čas mám denně cca 30 mailů či hovorů a z obou tiskáren leze 110 zpěvníků (někomu si musím postěžovat). "
A pak to 7.2. v noci začalo
Pivní posila v nádražním bufetu snad hejtmana B trochu zklidnila, pozdravili jsme se se všemi Ačkaři a Céčkaři a rozsadili se na místenky, zatímco oni šli spát. Po dvou přestupech jsme se v Rožnově pod Radhoštěm v Eroplánu nasnídali a nedbajíce udivených pohledů místních vyrazili s běžkami v ruce do hory. Po cestě se od nás oddělila skupinka v čele s prvním z hejtmanů, která šla zkoumat vazbu krovů na chatě Mír (která byla podle některých asi nejhezčí na cestě). Na vrcholu bylo umrzlo, fučelo no nijak vlídno, tak jsme rádi zapadli na oběd. Sice mi ho Zuzana B. snědla, ale já jsem ráda, když se se mnou někdo usmiřuje. Radhošťská bylinná je mnohem lepší než Becherovka, kdo ji nezná, stojí za to to napravit. Ostatně všichni jistě budeme rádi vzpomínat na prima lidi a kulinářské dobroty místního kraje (kyselicu, česnečku, halušky, střapačky, fazole). Na Pustevny jsme už dorazili někteří lyžmo jiní stále po svých. V hotelu Tanečnica jsme sebrali pár autobusových odpadlíků, (Láďa H., jak později večer zjistil, tam naopak nechal doklady a peníze) a Monika M. poskytla první pomoc Milošovi N., kterého skolil nezkušený sjezdař na zmrzlé cestě. Cesta dál se po pár
kilometrech změnila ve velmi příjemný sjezd až k noclehu v Martiňáku. Ještěže protitrasy chodí do stejných hospod, říká si jistě Láďa, když ho mobilové echo uklidnilo, že vše zapomenuté má hejtman Ačka. Ztracená
skupinka s hejtmanem se bořila od Míru diretisimou sněhem naRadhošť a nestíhala nás na dalších štacích a v noci dojížděla na Martiňák tím sjezdem, kde si někteří z vás z frajeřiny rozbili nosy (Luděk.L). Po pěkném večeru jsme se probudili do deště a vyrazili po jarním sněhu s jehličím a větvemi a někdy i bez sněhu. Šlo to pomalu a v mokru, ale v dobré náladě. Díky výboru pro ustředění (Karel a Monika M. a Hanka K., který nekompromisně pronikl do hotelu Bumbálka a oznámil, že tam bude asi 100 lidí konzumovat své jídlo a
jejich nápoje) a mobilům, bylo tradičně krásně, i když tentokrát nedlouho. Pohoštění z donesených zásob a místní pivo a šampus rozveselily i ty, kteří snad přišli smutní. Hned při příchodu hlásil Petr Š, že Ruda Č., který blahé paměti říkával, že na Spanilku nemá, měl pravdu, a na důkaz toho se chlubil svými utrženými podrážkami obou běžkových bot. Někteří příliš rychlí se už na ustředění nevraceli a někteří dorazili až po odjezdu Béčka, aspoň jsme. Kromě Céčka, které to mělo do noclehu kousek, jsme si vzájemně poradili, že
k tomu, co máme za sebou bude pro tento den 6 km od autobusu k noclehu pohybu až dost a obě trasy zvolily přibližovací autobus. Odjezd ještě trošku zpestřila dohoda Dáši a Martina, když jsme Martinovi marně pomáhali hledat Dášiny lyže, které už měla Dáša v autobuse. Díky ztracenému pasu Ládi H. (a
některým nezodpovědným, kteří se ani nenamáhali pas brát) se někteří pocvičili v pašování lidí (už jste si všimli, jak je Láďa podobný Karlovi M.?). Dejte úředníkovi moc...
A ráno zase pršelo a po dlouhé a protancované a prozpívané noci rychlé rozhodnutí o přesunu autobusem do Ostravy kupodivu zaskočilo jen Zdenála, který se zdržel v chatičce se dvěma dámami. Jistě tušíte, o čem jsme si celou cestu v autobuse povídali. Další téma přidal Martin, když se ukázalo, že zbylé dvě hůlky každá jinak dlouhá mají své kamarádky přivázané k jeho lyžím (to měl Zdenál radost, když dostal svoje zpátky). Jak říká Petr G. z G, u vás na TAKu musí být člověk stále ve střehu, "jdu na záchod, hraje se, popíjí, vrátím se a hospoda prázdná a všichni už šlapou dál", jsme pro něj mistři rychlých realizací rozhodnutí okamžiku. Většina Béčka odjela hned po obědě a důstojná skupina 10 lidiček včetně hejtmana i podhejtmana počkala v
restauraci na chatičkovou trojku. Odměnou nám byla cesta zpátky. Ve vlaku jsme celou cestu hráli a zpívali a bylo to moc fajn. Pan průvodčí nejprve slušně požádal kuřáky, zda by mohli zašlapovat vajgly a pak se zeptal, zda bychom mu nezazpívali nějaké lidovky a svým školeným (operním) hlasem nám připravil nádherný zážitek z dvoj a trojhlasů!! Nevím, co maj lidi proti průvodčím!

Zdenka R.