Laponsko 2005

Když jsem se chystal do zimního Laponska, nepodařilo se mi najít na webu informace o tom jak se vybavit, čím se tam lyžování liší od toho u nás, v Krkonoších a nebo Jeseníkách. Cestovka nevěděla ani to co já, a tak jsem si řekl, že po návratu napíšu pár postřehů, subjektivních sice, ale třeba někomu pomohou dotvořit si obraz jak to tam vypadá a lépe se připravit na pobyt v krásném prostředí zimní přírody severu. (pokud by vás zajímal pohled z druhé strany na tento odstavec, nabízím emailovou korespondenci na toto tema) 4/2008: Hele ono to tim ještě nezkončilo. Pokračování po 3 letech na Severských listech. Ten Šatava je ale zavilej :-)

Jel jsem tak s cestovkou letecky na jeden týden do oblasti poblíž jezera Inari a to do národního parku Urho Kekkonena. To je druhá největší chráněná oblast Finska asi 250 km nad polárním kruhem. Přecházeli jsme ho na běžkách a za sebou táhli pekáče se vším potřebným, spali po srubech, které jsou v parku rozsety asi tak po 15 km od sebe a jsou na jednu, dvě noci zdarma. V době kdy jsme tam byli my, bylo asi tři čtvrtě metru sněhu a mráz 10-15 stupnů mrazu přes den, v noci klesal k minus 25, bezvětří a polojasno. V druhé půlce pobytu se oteplilo (okolo nuly) a připadlo 10 – 15 cm sněhu, podklad změkl a začaly jsme mít potíže jak se jím prodrat. Podobně jako sobi, kteří nám hamtali ve stopě.

• Stopy a značení. V části parku přilehající k rekreační oblasti Saariselkaa – Kiilopaa byly tratě bezproblémově značeny a udržovány. V odlehlejších částech parku značení naprosto neexistuje a cestama se myslí to, že občas chaty objíždí a kontroluje někdo na sněžním skútru.. Pokud jsme jeho stopy našli, byly několik dnů staré a nijak se nepoznalo zda skutečně vedou naším směrem (občas se zjevně někdo jede na skútru jen tak projet). Přes to byly velmi užitečné, neboť se na nich člověk tolik nebořil a i opřít o hůlky se dalo. Mapa 1:100 000 je málo, buzola je naprostou nezbytností i za dobrého počasí. My jsme jeli hodně po řece, tam to bylo orientačně jednodušší a taky pevnější podklad.
• Lyže. Naše běžky a talíře na hůlkách jsou na pokraji použitelnosti. Sníh je tam sypký a Fini používají široké lyže s vázáním na kterém jezdil můj táta v padesátých letech, ale do kterého jdou upnout i válenky. Hole mají talíře jako talíře. Všichni mají na saních lopatu, sekeru, stan. Oni to vůbec neberou na lehkou váhu, jedna dvojice např., měla pár náhradních lyží a tři hole navíc. Naše výprava jednu běžku prošlápla (bez zjevného důvodu) a výsledkem byl transport parkovou službou.
• sruby, pokud je najdete, jsou naprosto dokonalé. Palanda – letiště zabírá skoro půlku místnosti, pak jsou tam kamna (někdy i krb), stůl a lavice, dvojvařič s bombou a hodně těsno, pokud je vás deset jako nás. Kus dál záchody a dřevník s kozou, výbornou pilou a sekerou a metrem dřeva na celou zimu. Svítili jsme svíčkama a samozřejmě každý měl čelovku na štracháné v posteli či batohu a při vaření. Všude ze stěn trčí kolíky na pověšení věcí, Finové nechávají batohy a saně venku, aby se to nemotalo v těsném srubu. Část srubu bývá zavřená, jde si předem zaplatit a obdržet klíče, s tím ale nemám zkušenosti. Finové to dost využívají. Pokud se sejde více lidí než je kapacita srubu, staví se stany v okolí. Co bychom dělali my, co jsme stany neměli nevim. Nedošlo k tomu.
• Sníh Půl týdne jsme měli mrazivo, ale naprosté bezvětří (prý to tak bývá?!) tak že ani při minus 23 nebyl problém vyběhnout ve spodním prádle po ránu k záchodové budce. Sníh byl sypký. Pak se oteplilo (na nulu) a připadlo trochu nového a všechno to zvlhlo. Sníh byl dál sypký. Neměli jsme problém na něj namazat, nejdřív šlo vše od zeleného po modro-fialový, po oteplení zase cokoli od modrého po tekuté klistry. Jen vyjímečně si někdo stěžoval. Zato se to hodně bořilo. Běžné hůlky byly mimo udusanou skútrovku skoro nepoužitelné. Při mrazu jely pekáče hezky, při oblevě o poznání hůř, mimo stopu a mimo řeku už to skoro nešlo.
• Voda. V okolí chat jsme našly potok či jezero, prosekali díru do ledu a v chatách byl kýbl na vodu. Až na jeden případ, kdy jsme se neprohlodali ledem až k vodě a museli tavit led nasekaný sekerou.
• Mobilní komunikace, záchranná služba. Signál je slabý i na SMS, ale pokud člověk vyleze někam výš zpravidla se o pomoc na 112 dovolá. Tam se koordinují všichni v okolí od psích spřežení až po vrtulník, jak se přesvědčila sousední skupina.

Pokud jsem na něco zapomněl zeptejte se emailem, pokud máte jiné zkušenosti tak také. To vše na PGlas@email.cz